XVIII. ROČNÍK

5.-7.6.2009

Účast souborů: BALDRIÁN Pardubice, DUPÁK Hradec Králové, EKONÓM Bratislava, GAUDEAMUS Praha, HOLOUBEK Pardubice, HOŘEŇÁČEK Lázně Belohrad, KOHOUTEK Chrudim, KUŘÁTKA Chrudim, KVÍTEK Hradec Králové, LIPKA Pardubice, MARCIPÁNEK Pardubice, ONDŘEJNICA Stará Ves nad Ondřejnicí, PERNÍČEK Pardubice, RADOST Pardubice, SKANZEN ŠKODA Plzeň, VYSOČAN Hlinsko

Hosté festivalu: LELIWA JAZZ BAND - Polsko, NAVOSTRO Mělník, SEVERKA Hradec Králové, TRDLO Pardubice

Pořady páteční Pernštýnské noci probíhající na Pernštýnském náměstí a v přilehlých malebných zákoutích historického centra Pardubic připravil Aleš Mokren. Dvacetiminutová vystoupení folklorních souborů na dvou jevištích na Pernštýnském náměstí se zaměřovala na představení převážně regionální charakteristiky účinkujících souborů, o něco hlubší sondou do tvorby folklorních souborů byl pořad nazvaný Setkání na nádvoří pardubického Zámku. Představily se zde Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí a Ekonóm z Bratislavy. Lidovým písním v méně tradičních úpravách byl věnován folkrockový pořad na Příhrádku, kde vystoupila královéhradecká folková kapela Severka a rockové seskupení Navostro z Mělníka. O poznání lyričtější setkání s lidovou písničkou připravil Marek Janata v pořadu Kudy láska chodí v Atriu radnice. Tematický hudební komorní pořad obohacený o drobné taneční ukázky citlivě a vkusně vlastním slovem doprovodil sám autor pořadu, čímž zcela nenásilně vytvořil atmosféru, v níž diváci i účinkující cítili stejný puls. Po skončení pořadů měli návštěvníci možnost zastavit se v bránách historické části města rozeznělých zpěvem a hrou muzikantů.

Sobotní taneční dílna lektorky Evy Velínské, která otevřela druhý festivalový den v Hradci Králové, v rozličných rytmech a nejrůznějších kombinacích rytmicko-pohybových struktur erudovaně naznačila celou škálu možností, jak dále pracovat a rozvíjet motorické schopnosti a celkovou kontrolu pohybů tanečníků. Hradecká část festivalu, jejíž autorem byl z převážné části Martin Samek, se dále odehrávala nejen v ulicích města a nedalekých Pileticích, ale také na scéně Klicperova divadla. Po několika letech se programová rada festivalu rozhodla opět vrátit festival také do ulic Hradce Králové. Pořad nazvaný Na hradeckém rynku probíhající na Masarykově náměstí byl rozdělen do několika bloků – Muzikanti hrajte, Věneček tanců a písniček (autorka Pavla Řádková), Průvod účinkujících a Roztančené náměstí. Návštěvnost byla nízká jednak kvůli nepřízni počasí a jistě dílem také proto, že tento typ programu se zde konal prvně. Pro celkové zhodnocení pořadu bude třeba několik ročníků počkat. V podvečerního hodinách navázal pořad scénických forem, který každoročně patří k nejzajímavějším setkáním s lidovým uměním jakožto inspiračním zdrojem pro hlubší uměleckou výpověď. Jeho autorky Šárka Jehličková a Marcela Vršecká jej nazvaly Život smutnej, (ne)veselej, čímž do určité míry naznačily ústřední témata pořadu. Díky zdařilému režijnímu uchopení večera spočívajícího ve využívání vstupů souboru Skanzen, který funkčně odděloval i spojoval jednotlivá témata a způsoby jejich uchopení, se autorkám podařilo z děl rozličných souborů vytvořit vnitřně sepjatý pořad, který byl jednotný v tématu a současně rozdílný v tvůrčích pohledech na jejich zpracování.

Po skončení scénického pořadu se všichni přesunuli na rekonstruovaný statek do nedalekých Piletic, kde byl Martinem Samkem připraven pořad Přijďte pobejt aneb smyslů plný večer. Z důvodu nepřízně počasí se vše nakonec odehrávalo v bývalé stodole, která poskytla nejen ochranu před deštěm, ale nakonec také přirozeně působící prostor, který prolomil bariéry mezi diváky a účinkujícími. Vrcholem tohoto večera bylo vystoupení souboru Kohoutek, který se strhujícím nasazením tanečníků i muzikantů předvedl jejich choreografií Nesahej mi na kolínka. Pak se již večer nesl v duchu volné společenské zábavy.

Závěrečný den, neděle, patřil pořadu Rozmlouvání autorek Blanky Sloukové a Jitky Vítkové a prostorám pardubického Zámku, kde se představili především hosté festivalu. Soubory pro tuto příležitost zvolily především komorně laděný repertoár plně vyhovující tomuto prostředí, čímž podtrhly jednu ze základních myšlenek festivalu spočívající v orientaci na představení tvorby, která se nezaměřuje na efekt, ale nabízí soustředěnější pohled na zpracovávaný folklorní materiál. Tato myšlenka zůstává i po bezmála dvaceti letech fungování festivalu nosná a stále otevřená vůči novým tvůrčím podnětům.